Brazilský film o životě v astrálním městě Nosso Lar (česky „Náš Domov“), natočený v roce 2010 podle stejnojmenné knihy brazilského média, pana Chico Xaviera. Knihu mu nadiktoval její hlavní hrdina, „duch“ André Luiz z astrálního světa, takže měl informace z první ruky. Vypráví příběh o člověku, který se po smrti seznamuje s problémy posmrtného života a reinkarnace, a který místo věčného klidu a míru musí na sobě pracovat.
Stručný děj: v brazilském Riu de Janeiru žije úspěšný lékař André Luiz, má rodinu, soukromou praxi, majetek, a pocit, že je všechno v pořádku. S přibývajícím věkem se u něj objevují zdravotní potíže, až jednoho dne doma zkolabuje. Doktor Luiz skončí v nemocnici na operačním sále, kde během dlouhé operace umírá. Probouzí se na temném místě jménem „Umbral“ (údolí stínů), kde trpí hladem, žízní, zimou, a kde ho jiné duše děsí a týrají. Časem si všimne zářících postav, které do Ubralu sestupují, a odvádějí sebou duše, které pokorně litují svých činů na Zemi. I on je zachráněn, a přiveden do astrálního města Nosso Lar. Uzdraví se a postupně se seznamuje s ostatními obyvateli i novou realitou. Tvrdě pracuje jako pomocník v nemocnici pro nově příchozí duše, učí se a získává důvěru ostatních. Největší práci má ovšem sám se sebou. Po čase je mu dovoleno sestoupit na Zemi a navštívit svou rodinu, kde ho čeká velká osobní zkouška.
Pro některé lidi je film esoterická slátanina, ve které pomatenci v batikovaných hadrech pronášejí nesnesitelně pozitivní moudra. Tak tomu ale není, bez ohledu na víru nebo nevíru v astrální světy a podobné duchovno, je film přinejmenším drama a fantasy, o tom jak člověk (po smrti) řeší svůj (uplynulý) život, vztahy, a především svoje ego.
Film obsahuje několik velmi silných scén, za mě příklad začátek druhé světové války, nebo moment, kdy Adré vidí svou matku, která už jako „duch“ byla u něho, když umíral v nemocnici. Obyvatelé astrálního města totiž mají k dispozici jakesi knihovny, kde na obrazovce mohou sledovat události svého života a zpracovat si je. Velmi pěkně je natočena scéna, kdy André po deseti letech navštíví svou rodinu, kde už po boku jeho ženy žije jiný muž. Pro někoho bude tento snímek až příliš pozitivní, ale podle mě to k němu patří. Narozdíl od jiných podobných filmů mám z Nosso Lar pocit, že je za ním něco víc, že je to pravda.
„Nosso Lar“ byl natočen s poměrně velkým rozpočtem, a je to na něm vidět, i když není primárně založený na trikových efektech, jako třeba filmy z Hollywoodu. Vyloženě povedený je záběr na stárnutí Andrého v jeho oblíbené kavárně. Decentně působí léčení energií, která má podobu slabě zelené záře.
Město má ve filmu futuristický vzhled, zajímavé je, že architektura i rozložení města vychází z pozorování jiného média, a Chico Xavier ho potvrdil. Mělo by to tedy víceméně odpovídat skutečnosti, a nejde o čistě filmovou fantazii. Duše v astrálním světě totiž mají to co my, jen na jiné vibrační úrovni. Žijí v budovách, spí v postelích, jezdí dopravními prostředky.
Ve filmu chybí informace, zda v lidé v astrálním světě mají něco jako sex. Z kontextu to vypadá, že spíš ne, proto je tam takový klid.
„Nosso Lar“ doporučuji shlédnout každému, kdo hledá inspiraci pro svůj duchovní život, nebo jen emotivní fantasy s pozitivním vyzněním, film trochu jiný, než obvyklá západní produkce. Pro velký úspěch vznikl v letošním roce druhý díl, „Nosso Lar 2“, který jsem ovšem zatím neviděl. Snad nedopadne jako většina druhých dílů, ostatně André nadiktoval Xavierovi celkem 16 knih o životě v astrálním světě, materiálu je asi dost.
Film natočil režisér Wagner de Assis, postavu André Luize hraje Renato Prieto. Za pozornost stojí i filmová hudba od Philipa Glasse. O životopisném filmu „Chico Xavier“ si povíme někdy příště, určitě za to stojí.
Napsat komentář