Jste muž, a prožíváte právě krizi středního věku? Tak to musíte tenhle film vidět! A pokud nejste, tak si ho dejte taky, už jen kvůli inteligentnímu humoru, který je místy černý jako černoch*.
stručný děj: úředník Jean-Marc Leblanc vede fádní, anonymní, zcela beznadějný život v Kanadském Québecu. Jeho manželka je úspěšnou realitní makléřkou, kterou zajímá jen její práce, a se kterou už rok a půl neměl sex. Spolu mají dvě pubertální dcery, pro které je Leblanc méně než vzduch. Jean-Marc jezdí každý pracovní den v roce 20 minut autem, 45 minut vlakem a 25 minut metrem do práce, aby poslouchal lidi, kteří jsou na tom ještě hůř než on. Není divu, že často uniká z reality do své fantazie, kde je úspěšným spisovatelem, politikem nebo hercem. Ve své fantazii má totiž svojí filmovou hvězdu Dianu (Diane Kruger) a další krásné ženy ze svého okolí, které se chovají podle jeho (erotických) představ. Jak se mu život postupně zhoršuje, začne to ale skřípat i v té fantazii.
Věděli jste, že 20 let monogamie je pro prostatu totéž, co 40 cigaret denně pro plíce?
Film je často přirovnáván k Americké kráse s Kevinem Spaceym. V porovnání s ní je ale Doba temna o něco vtipnější, přitom přesnější a drsnější ve svojí výpovědi. Dobu temna natočil kanadský režisér Denys Arcand jako součást trilogie, kterou tvoří snímky Úpadek amerického impéria a Invaze barbarů.
Denys Arcand s humorem zpracoval vážné téma osobní krize, ale i krize moderní společnosti. To, co denodenně prožívá Jean-Marc, není vlastně vůbec k smíchu. Stejně tak příběhy lidí, kteří za ním chodí na úřad pro pomoc, nebo depresivní zprávy z rádia, které jsou ve filmu slyšet na pozadí. To vše posouvá (černý) humor a satirický tón až do absurdity, která prolíná jak Leblancovy fantazie, tak i jeho reálný život. A tak můžeme vidět na vlastní oči, jak probíhají kurzy smíchu pro úředníky, jak se aplikuje feng shui na pracovišti, a co se stane, když někdo z úředníků použije slovo černoch. Stejně absurdně působí pokusy Leblanca najít si novou ženu. Kdo by ostatně nechtěl jít do rytířského souboje s Černým princem o ruku hraběnky Beatrix?
Inspirovala jsem se Pánem prstenů. Viděla jsem ten film šedesátkrát. Pro mě je to nejlepší umělecké dílo současnosti.
Když Jean-Marcovi vygradují problémy v rodině, zemře mu matka, vyhoří v práci, a když i ženy v jeho fantaziích jsou s ním nespokojené, přijde čas pro radikální změnu, která příběh inteligentně (i když ne úplně vesele) zakončí.
* slovo „černoch“ je na území Québecu zakázáno (náhradní termín je „člověk rovníkového typu“). Více se dozvíte ve filmu, přímo od paní Plourdové z Ústavu pro franzouzský jazyk.
Napsat komentář